Rezignovaná

Rezignuju

pomalu nás vzdávám jako milence

vzdávám tě a vzdávám se

vzdávám svůj domov z tepla našich těl

ač nikdys ve mně vlastně nebydlel

Rezignuju

a je v tom pomalost a uklidnění

bouřlivý vítr teď možná změní směr

snad padne i ticho a zklidní se hladina

Jen kéž bys mě předtím byl nezaklel

v čekání kde hodina je věčnost

Kde mám teď najít sílu

zůstávat na hraně svých možností

tj. mezi velkou láskou a velkou blbostí

Rezignuju

a je to velká věc

zastavit rozhlédnout a vyjít za kopec

kde každé ráno viděls svítat slunce

kde dosud končíval ti známý svět

Plná otevření zas vítat větší pravdu

neznámý den uvidět v tichu

v novém zrození

Variace srovnávání se ztrátou

Variace srovnávání se ztrátou

A tak jsem zas o tebe přišla

a zas se naše cesty rozdvojí

jako už tolikrát že ani nevim

Co že se to s tebou vždycky pokurví

A nebylo to vlastně poprvý?

Anebo naposledy?

Možná nic

možná obojí

Tak takhle jsem zas o tebe přišla

A možná bys mi byl výhodnější mrtvej

Zůstal bys chodící přízrak smutnej

někoho co dřív jsem dobře znala

pak ho pohřbila a řádně oplakala

Mrtvá zátěž vypálená v paměť těla

Jizva co jsem málem zapomněla

Mrtvej bod

Do nepředstavitelna skok

Nicota a pach prázdnoty

Ta vzpomínka pak vybledla by jako ty

a tvůj odraz ve mně vzala by si s sebou

a zemřela s náma, se mnou a s tebou

Zase jsem o tebe přišla

a doufám jen že tentokrát už cele

že nečíháš zas za dalšim rohem

Zase ti povim:

nashledanou

Nebo už konečně sbohem?

do mrazu

Modlitba za rozřešení

Modlím se za tebe můj nejdražší

kéž i ty vzpomeneš si na mě

Dnes ohněm kouřem chlastem hudbou tmou

bojím se jen být v noci samotnou

Mé oči slabé pláčem slané

alkoholem udolané

jako by zvaly tě ať zklameš

Tak konečně zklam mě!

Jenže ty oči touží otevřít ti brány duše

a já stojím při tobě už ve předtuše

v každém tvém kroku mé srdce je i tvé

Tu nezvratné je zvláštně nehybné

Ať sám jsi, anebo v davu

věz
má bolest přesně setne tvojí hlavu

Neb láska už poslepu spředla kol nás sítě

doufajíc jednou chytit si tě

Teď ve tmě hledají tě moje ruce

tápající jak plápolavé srdce

Však pevná víra strachy zaplaší

Modlím se za tebe můj nejdražší

Kéž i ty vzpomeneš si na mě

s úsvitem / by dawn

Večer co večer ulehnem každý do postelí
a ustele nám nesmělá touha a nehybnost
usneme s rukama na zdi co nás dělí
Duše rozevřou se něžně jako květ
a ve snu projdou zdí a přejdou most
Však jako bílá lilie vždy po setmění chřadne
náš čas nocí vymezen zas s rozedněním zvadne
s úsvitem jsme odsouzeni navždy osamět


Evening by evening we lay each in our bed
hands on the wall we cannot cross
by desire and stillness our bed is made
Two souls unfolding tenderly like blossom
in dreams they burn bridges go through walls
But as a white lily withers when the night falls dark
a time mesured by nights fades away with morning spark
the dawn condemns us both to be forever lonesome

kopretiny

Z posledních chladivých chvilek dne

skládám své života poledne

skládám svých dvacet let v řádku hlíny

a do ní zasadím kopretiny

                                                 ze kterých věnce jsem uvívala

                                         tisíckrát do řeky házívala

Dnes bílé ty květiny vysázím

co tisíckrát pluly jen k nohám tvým

                                            k tobě co pyšně jsem opustila

                                            abych tu nezvratnost přerušila

Dnes bílé ty květiny vysázím

co tisíckrát dopluly k nohám tvým

                                     a řeku já místo věnce spluji

                                až k tomu kterého miluji

o hranici jazyka

Zničehonic se síla řeči probudí

a opraví tvé pyšné pochybnosti

Hranice jazyka lze zbořit na přání

úměrně úsilí a netečnosti

Hlavně se nesnažit plnit zadání

klín nutnosti si vrážet do hrudi

Mnohem spíš stačí nechat ruku hrát

dovolit si dosnít píseň o bílých koních

na křídlech moře slov

co nezdá se logické nechat zaznívat