o Knize

"Smrt je skutečná a přichází bez varování."

[ Nelekejte se, dnešní článek bude ve skutečnosti velmi pozitivní. ]

Krásný dobrý den,

       čtu (hltám!) teď knihu lamy Sogjala-rinpočheho nazvanou Tibetská kniha o životě a smrti. Ta kniha je všestrannou inspirací a zdrojem velký moudrosti pro mně i celej moderní svět - bez nadsázky - a dovolila jsem si z ní tedy citovat důležitý připomenutí výše. Noste tu větu v srdíčku, omílejte si ji dokola v hlavě, rozjímejte nad jejím významem, mějte ji na paměti a šiřte ji dál. Je to životně i smrtelně důležitý.

       Tibetskou knihu o životě a smrti mi ukázal jeden človíček, kterýho obdivuju pro jeho nevyčerpatelnou světaznalost, důvtip a cit. Jeho přítomnost je uklidňující a myslím, že by mohl klidně sám být mistrem. Dal mi ji do ruky, když jsem jedno chladný ráno seděla na pohovce v jeho pokoji, se slovy: "To je ta kniha."

       A byla.

      Nosím ji u sebe všude, kam se hnu. Miluju to, jak ji můžu držet přitisklou na prsou, kdykoli otevřít a začít číst. Ukazuju ji lidem, všichni si jí prohlíží se zájmem a bázní a já doufám, že si ji jednou taky přečtou.

Zpátky ke kořenům: musický update

Zdravím vás, paní a páni,

       řekla jsem si, protože můj blog je konstantně plnej prazvláštních memoárů a myšlenkovejch blitek, že bych se mohla tak nějak vrátit k úplnejm kořenům tohohle webu. Napsat po dlouhý době něco z úplně jinýho soudku (proč se tohle vůbec používá?). Nebudete mi možná věřit, ale můj prvotní cíl tady byl sepisovat zajímavý tipy na všechno možný.

       A tak - haha - vám teď napíšu aktualizovanej Seznam hudby, co stojí za poslech, protože můj hudební vkus je za ten rok zas o skok dál a protože vás to jistě tolik zajímá. (A ano, opravdu zase použiju štítek Tips For You, přesvěčte se sami pod článkem!)

       Než začnu, ráda bych podotkla, že nepodporuju škatulkování na hudební žánry. Stojím si za tím, že se tak jako tak v každý písni žánry prolínaj a vymezit skladbu (nedejbože celý album či tvorbu) do určitýho typu hudby je dle mého skromného názoru zbytečná a marnivá práce pro úzkostlivý pedanty.

       Přesto však, ač se mi to příčí, musím své drahé hudební poety podle něčeho rozřadit, aby byl tenhle seznam alespoň k něčemu užitečnej. Rozřadím je tedy do čtyř rádoby kategorií podle toho, jaký aspirace ve mně jejich tvorba vzbouzí a v jaký náladě je podle mě nejlépe radno je poslouchat.

       (Omlouvám se za to hojný užití slůvka já. Snad mne malinko ospravedlňuje to, že hudba je prostě a jednoduše subjektivní věc.)

      Děkuji, prosím.

 . . .

1     BRÁNA DO ÚDOLÍ ZASNĚNÝCH

Ano, jakkoliv to zní jako klišé, každej někdy potřebujeme utéct z reality do světa, kterej si můžeme přetvářet sami podle našich vlastních představ. Tahle autentická podnětná hudba je k takovému úprku vynikající doprovod.

Zrní

Ach, Zrní. Stačí si ty líbezný tóny jedenkrát pustit do sluchátek a okamžitě propadneš jejich kouzlu. Housle a píšťalka. Bosý nohy a rozechvělý těla. Nadšený tváře ve tmě a dokonalá souhra. Všechno sedí, všechno je tak, jak má. V jejich objetí můžeš bejt kymkoliv. Zrní prostě vedou.

Radiohead

Klasika. Nemohla jsem si tyhle pány však odpustit, protože v minulym hudebnim žebříčku jsem je nevimproč neuvedla. Místy psychedelická hudba obohacená nesmrtelným hlasem Thoma Yorkeho a originálními nástroji, která se vám okamžitě vryje do hlavy.

Navíc jsem našla kuriozitu: výborná skladba od Radiohead vydaná roku 2003 (umělecký kruhy totiž tvorbu Radiohead víceméně odepsaly po roce 1997 - netvrdím že neprávem).
Popravdě ale nevím, jestli mi tak dobrá přijde samotná píseň, nebo animace, kterou pro ni stvořil Gastón Viñas. Posuďte sami.

Indiánská hudba pro opojení smyslů

Nevím, jestli jste někdy zkoušeli usínat za zvuků panovy flétny, ale já si nic magičtějšího neumim představit. Viděli jsme kdysi tyhle ekvádorský indiány hrát v ulicích v jednom italskym městě. Byla jsem malá, vybavuju si jen, jak mnou ta hudba prostupovala a jak se mi chvělo srdíčko. Táta se s nima dal do řeči a odnesli jsme si dvě cédéčka. Dodnes maj v mojí sbírce speciální místo.

"červený indiáni" a "zelený indiáni"

. . .

2     HUDBA PRO KAŽDOU PŘÍLEŽITOST (punk či rock?)
Je v ní totiž všechno, co od hudby můžem chtít.

Green Day

Nelze je sem nezařadit, víc však k legendárním Green Day jistě říkat nepotřebuju.

Odrhovačka, přesto nepopiratelně moje 2 největší srdovky.

Billy Talent

Billy Talent mi od prvního okamžiku učarovali především svýma výjímečně působivýma textama. Když jsem se přenesla přes toto prvotní opojení a zaposlouchala se do samotný hudby, zjistila jsem, že po pár dnech nemůžu z hlavy dostat ani melodie. Poetičtější 'punkrockovou' kapelu asi nenajdete.

Ugly Kid Joe

Nedávno jsem poutavou hudbu těchto dlouhovlasých bláznopánů poslouchala v metru a najednou jsem se usmívala na celý kolo a měla jsem děsnou chuť začít se bavit s cizíma lidma kolem. Nakonec jsem tohle neobvyklý nutkání raději potlačila, dobrá nálada mi ale zůstala.

• Zajímavost pro fanoušky TWD: V následujícím videoklipu na Cats In The Cradle se na chvíli objeví ještě náctiletej Norman Reedus (Daryl Dixon)!

Queens Of The Stone Age

Jeden muj kamarád mi jednoho hvězdného večera doporučil QOTSA se slovy 'je to taková kapela pro teenagery'. Moje kamarádka zas pár dní nato řekla, že 'všechny jejich písně zněj stejně'. Po pár měsících poslouchání bych ráda oficiálně vyvrátila obojí. Queens Of The Stone Age jsou prostě a jednoduše nejlepší podkladová hudba pro vyb(l)ití jakejchkoliv emocí a nikdy nezklamou pomoct vytřídit zmotaný myšlenky.

. . .

3     KDYŽ MÁŠ CHUŤ FILOZOFOVAT NA STŘEŠE PANELÁKU

Na tyhle pány se obracim, když potřebuju nějak stimulovat rozjařenou mysl a ve všem vidim poetiku.

Střípky z řečí moudrých (The Perks Of Being a Wallflower)

Ahojte,
The Perks Of Being a Wallflower (česky Ten kdo stojí v koutě) je rozhodně jedna z mejch nejoblíbenějších knih. Jistě už jsem o ní mluvila dřív, protože už jí čtu poněkolikáté. A co víc, nedávno jsem si dopřála to potěšení, že jsem si ji koupila v originále. Leží teď u mě doma v knihovničce, pečlivě zabalena do obalu ze starých not, nyní už patřičně politém a potrhaném (ale nebojte, kniha je stále v pořádku a zachovává si svou osobitou vůni).
Po dočtení anglické verze (shledala jsem, že v tomhle případě je originál opravu ještě lepší) jsem cítila nutkavou potřebu podělit se s vámi o některé její Perly, které jsem si v knize podtrhla. Každý, kdo četl, jistě pochopí. A kdo nečetl, vřele doufám, že si The Perks Of Being a Wallflower díky této návnadě přečte.

Je docela dobře možné, že některé z citátů vám i přes mou snahu přiblížit kontext nebudou dávat smysl. Pevně ale věřím, že až budete knihu číst sami (a vy budete!), dáte mi vědět o svých vlastních Perlách, které jste si v ní zase podtrhali vy - každý si v ní totiž najde něco svého.

Vstřebávejte, moji milí.


"So this is my life. And I want you to know that I'm both happy and sad and I'm still trying to figure out how that could be."

"I wish I knew. It might make me miss him more clearly. It might have made sad sense."

"Charlie, we accept the love we think we deserve."

"You see thing. You keep quiet about them. And you understand."

"When we got out of the tunel, Sam screamed this really fun scream, and there it was. Downtown. Lights on buildings and everything that makes you wonder. Sam sat down and started laughing. Patrick started laughing. I started laughing.

And in that moment, I swear we were infinite."

"Maybe these are my glory days, and I'm not even realizing it because they don't involve a ball."

"I hope it's the kind of second side that he can listen to whenever he drives alone and feel like he belongs to something whenever he's sad."

"I hope the people who wrote those songs are happy. I hope that they feel it's enough. I really do because they've made me happy."

"Sam and Patrick looked at me. And I looked at them. And I think they knew. Not anything specific really. They just knew. And I think that's all you can ever ask from a friend."

"I guess she didn't know how much she talked or how much I listen."

"I think it would be great if sledding were always enough, but it isn't."

"It's like my very first memory, which I guess is the first time I was aware that I was alive."

"Nobody can be as big as the Beatles because the Beatles already gave it a "context". The reason they were so big is that they had no one to compare themselves with, so the sky was the limit."

"Maybe this is the way things are supposed to be, but it doesn't feel right."

"Just tell me how to be different in a way that makes sense. To make this all go away. And disappear."

"It suddenly dawned on me that if Michael were still around, Susan probably wouldn't be "going out" with him anymore. Not because she's a bad person or shallow or mean. But because things change. And friends leave. And life doesn't stop for anybody."

"When I was driving home, I just thought about the word "special". And I thoght the last person who said that about me was my aunt Helen. I was very grateful to have heard it again. Because I guess we all forget sometimes. And I think everyone is special in their own way. I really do."

"I think on my next birthday, I'm going to buy my mom a present. I think that should be a tradition. The kid gets gifts from everybody, and he buys one present for his mom since she was there, too. I think that would be nice."

"So I guess we are who we are for a lot of reasons. And maybe we'll never know most of them. But even if we don't have the power to choose where we come from, we can still choose where we go from there."

"Mybe it's good to put things in a perspective, but sometimes, I think that the only perspective is to really be there."

// KREV, KREV, KREV //

Halloween je pryč, dýně pomalu hnijí, kostýmy jsou uklizený a koho to vlastně zajímá, vždyť jsme v Česku.

       Drazí magoři,
       mám čím dál tím míň času. Snažím se ho nějak uspořádat, ale nejde to. Asi to neumím. Nebo jsem magor, třeba. Vždyť je to vlastně jedno.
       Nestíhám, nedokážu odpočívat, nedokážu se vytrhnout z toho horkýho tepajícího stresu, moje mysl neustále pracuje, už ani nevnímám víkendy, všechno je to vlastně jedna nekonečná jízda na kolotoči s kovovýma mřížema místo barevnýho zábradlí, nedokážu, nedokážu... Vždyť je to
přece vlastně jedno. Jsem přece moc mladá na to, aby měla srdce poškozený stresem. To ano, pane.

       Pojďme se soustředit na něco méně melancholickýho. V pátek 31. byl Halloween a my ho celkem hezky oslavily. Prošly jsme s kamarádkou-magorem nejlidnatělší místa Prahy se spoustou krve v bílym obličeji a na oblečení a nechali ty jednotvárný fádní lidičky náležitě zírat.
       Chtěla jsem si vzít sekeru, ale byla jsem velmi zarmoucena zjištěním, že mít sekeru takhle na veřejnosti je opravdu nelegální. A vůbec, jak je možný, že my, my, nemáme doma jedinou umělou sekeru? Na co mi pak je mít tři bratry, ahjo.
       K mojí radosti jsme potkali aspoň sedm dalších masek, takže jsme nebyly za úplný magory.

. . .

       Večerní a část naší halloweenský party se, myslim, celkem vydařila. Do desíti večer jsme vyřezávaly dýně, což byla sranda. Ta naše byla obří, tak jsme vymyslely, že bude mít dva obličeje.
       Zbytek večera jsme strávily nad hororama a jídlem. Trick O' Treat byl docela podařenej, ale pokud ho chcete vidět, připravte se na to, že některý části jsou vážně blbost. Nemá cenu říkat který, kouknete na to a věřte mi, že to poznáte. Jako celek je to zajímavě vymyšlený, jsou to vlastně čtyři příběhy, vždycky nějak společně propojený, což se pak průběhem děje rozuzluje.
       Na Burtonovo Nightmare Before Christmas to samozřejmě nemělo.
       Mimochodem, moje jídlo se celkem vydařilo, kdyby vás to zajímalo. Dokonce bylo i jedlý. Škoda, že nemám fotku.

. . .

       V sobotu večer jsme na sebe s dalšíma kamarádkama napatlaly další dávku bílý barvy, přidaly taky spoustu černý, zahalily naše koně do bílejch roztrhanejch prostěradel a vyjely na haloweenskou vyjížďku. Muselo to vypadat tak dobře. Čtyři smrtky v černejch hábitech, který splývaj až přes záda jejich koní, mrtvá tvář zahalená kápí, nořící se z mlhy pod hvězdnou oblohou.

       Taky jsme jely kolem starýho zámku, kterej dneska slouží jako nemocnice. Pár oken a lamp kolem svítilo, ale jinak se ten hmotnej odraz dávno zašlý slávy i se svym rozlehlym lesoparkem, kterej ho zezadu obklopuje, topil ve tmě. To bylo mimořádně zvláštní. Naskočila mi husí kůže. Ale možná že to bylo tou zimou.
       Viděla jsem ze sedla svýho koně tolik nádhernejch hvězd a viděla jsem, jak večer padla mlha a plíživě se k nám plazila a pohlcovala do sebe všechno kolem, ale pořád se ještě držela při zemi, a bylo to všechno tak nějak jiný a nový a vlastně moc hezký.

. . . 

       V neděli byly Dušičky a tak jsme s Mym magorem zašli na Olšanskej hřbitov a ruku v ruce a s patřičnou roztržitostí rozsvítili svíčky, aby mohly aspoň na chvilku svítit duším našich mrtvejch příbuznejch. Byla jsem šťastná, protože jsem našla oba hroby, který jsem hledala. A byla jsem taky smutná, protože jsem měla jenom jednu svíčku.
       Možná se mi to zdálo, ale když jsme vešli do areálu hřbitova, mlha kolem zhoustla. A byla mi zima. Starci mlčky seděli u hrobů a zírali na pomalu upadající náhrobky s prázdnym výrazem ve tváři a unavenýma očima. Cítila jsem přítomnost tisíců bdělejch duší a bylo mi líto, že si s nima všema nemůžu promluvit nebo je alespoň vidět.

DRAZÍ MAGOŘI, KULTURNÍ VLOŽKA

S magorama jsme vyrazily ven a nafotily pár docela pěknejch fotek. S Mym magorem jsme pak byli na českym DesignBloku a včera jsme viděli spoustu světýlek na Signal Festu. Praha je večer kouzelná.

pokus o a'la Abbey Road fotku. ale koukejte na ty stromy.

Ahoj magoři,
       Moje kamarádka měla narozeniny, tak jsme se sešly a udělaly super cool párty (žádnou jinou ani neumíme, hehe). Vyrazily jsme se projít po Bohnicích, navštívily areál psychiatrický nemocnice, kterej je teď na podzim působivě, možná až tajemně půvabný (ach, jak miluju podzimní barvy stromů) a cestou vyfotily několik desítek fotek. Pár z nich vám, drazí magoři, ukážu, protože věřím, že oceníte tu příjemně chladivou podzimní náladu, která z nich přímo sálá. Víte, co myslím?
       Doufám, že jo.

       Tak si teď, magoři, uvařte nějakej pořádně voňavej skořicovo-jablečnej čaj, přilepšete si ho dávkou medu, pohodlně se usaďte/ulehněte a teprve potom
čtěte dál.

my.

. . .

Grand Hotel Evropa:
popsané stěny, dřevo a květiny

       V neděli 12. října jsme s Mym magorem viděli úžasný věci na DesignBloku.
       Nejdřív jsme byli na Václaváku v Grand Hotelu Evropa. Musím se ale přiznat, že jsem byla skoro víc fascinovaná historickou krásou toho hotelu a jeho pokojů, než samotným uměleckým designem, který jsem v nich měla možnost zhlédnout.
       Promiňte, vážené dámy a pánové z DesignBloku, ráda bych obdivovala vaše umění, ale představte si, kolik příběhů by tyhle hotelové zdi mohly vyprávět!
       I přes tuhle mou podivnou fascinaci zapomenutými příběhy jsem se snažila soustředit i na samotné expozice, protože některé opravdu stály za to. Docela se mi to dařilo, myslím.
       Jedna věc mi utkvěla v paměti. V každém poschodí byly na konci chodby tři schody a pak zazděný portál dveří. Ty schody vedly přímo do zdi.

škola Mikulandská:
na stěnách nástroje, u zdi hromady prken. zabavte se, děti

       Později jsme zamířili na další místo a to do školy Mikulandská na Národní třídě. Tahle budova byla o dost rozlehlejší. Už mi ani nedělalo problém soustředit se na samotnou výstavu, protože právě tady byly situovány všechny expozice, které se týkají hlavního tématu letošního DesignBloku - dětství a hry. Zkusili jsme si spoustu interaktivních her, dokonce jsem si zatloukla svoje prkno do takový obrovský hromady prken, to mě moc bavilo, hehe.

       Pokud jste letos DesignBlok nestihli, určitě doporučuju nenechat si ho ujít příští rok, dobře?

. . .

       Včera, 18.10. jsme se šli projít po Praze, protože až do dnešního večera probíhá v centru Signal Festival. Celá akce propuká každý večer v sedm a instalací je po Praze celkem 21. My jsme jich viděli celkem 6, pak už jsme byli úplně utahaní. Všechny 4 videomappingy jsou ohromující - projekce 04 na Michnově paláci je ve 3D, takže si klidně s sebou vemte 3D brýle, pokud za ně nechcete platit 40 korun, hehe C: Úžasná je taky projekce 01, Evoluce, na Náměstí Míru.
       Někdy bych chtěla tuhle hru světel vidět, když bych byla zhulená, to by bylo fakt něco.

       Praha je v noci vážně okouzlující. Teda, až na ty lidi. Představovali jste si někdy, jak strašně zajímavý by bylo, kdyby najednou všichni lidi zmizeli?

Magoři, dneska večer máte poslední možnost! Nechte všeho a padejte, dobře? Stojí to za to.

A navíc

je to zdarma.

klikni na "Read more", jestli chceš vidět další fotky z cool expozic

↓↓↓

PŘIPRAVTE SE, HALLOWEEN JE TU

Halloween je až příliš senzační svátek na to, aby nebyl řádně oslaven. Nebo je možná až příliš senzační na to, aby ho slavili lidé tady v Česku. Já, protože jsem bytost odmítavá, odmítám neužít si noc plnou hororů, kostýmů, tmy a falešné krve. Děkuji. Prosím.

Drazí smíření magoři a vy ostatní, co se za magory ještě nepovažujete,

      

      Nevím, jak dalece morbidní, fobofilní, potrhlí či američtí musíte být na to, abyste si správně užili předvečer Všech svatých. A nevím jak vás, ale mě vždycky tyhle věci fascinovaly. Nadpřirozeno, tajemno, strach. Jako správnýho magora mě jakási forma strachu doprovází ve všem, co dělám, jsem s ním tedy dobře obeznámena a smířena a možná že právě to je jeden z důvodů, proč mi tenhle tajemný svátek tolik učaroval. 

      Myslím si, že tajemství dobrýho požitku z Halloweenu je nehledět na komerci, kterou z toho Amerika udělala. Zkuste si ho užít podle sebe (a nejlíp se spoustou kamarádů-magorů). Bez dogmat a tabu. 

       Ani si neumíte představit, jak úžasně zábavný je plánovat si perfektní Halloween.

Kde se vlastně vzala tahle divná duchařská tradice? 

       Koneckonců, tenhle podivný pohanský svátek v Americe vůbec nevznikl, víte to? Pojďme si v rychlosti říct, kde a proč se tenhle svátek vlastně vzal. Ano, pak už půjdeme na tipy a nápady, ok?

       Pohanští Irové (mluvíme tu o min. 13. století, dobře) se báli, že o noci Všech svatých vstávají umrlci z hrobů a duše jejich zemřelých blízkých mohou celou noc chodit po zemi společně s živými. Aby tyto dá se říct zombíky odehnali, vyřezávali do řep nebo brambor (ještě ne do dýní, na ty přijde řada až o léta později) děsivé karikatury obličejů a společně se zapálenou svíčkou je pokládali na okenní římsy. Taky se převlékali do kostýmů a dávali za dveře sladkosti.

      Tahle tradice se potom hodně rozvinula, když Irové, jak víme, imigrovali do Ameriky. Právě tam našli dosud neznámé dýně, které se na vyřezávání hodily mnohem líp, a Halloween se v Americe rozjel ve velkém.

       Tak, to by, myslím, stačilo. Pojďme už nemluvit o nezáživnejch faktech, ano?

Tipy & nápady, co dělat o Halloweenu

       Já a moji magoři děláme haloweenskou párty každej rok. Letos jsem se tak těšila, že jsem si program a všechny detaily týhle celoročně očekávaný super cool párty sepsala už v srpnu. Jo, přesně tak,
    v srpnu.

Tak se na to podívejme.

1.   KOSTÝMY
      - Jasně, tohle prostě nesmí chybět. čím strašidelnější a krvavější, tím lepší. Nechte své fantazii volný průběh. Já například minulý rok šla za "černou vdovu", kamarádky šly za mrtvou nevěstu a to děsivý dvojče z filmu "Osvícení".
   
   

   

   bohužel, lepší fotku jsem nesehnala. zleva (jako zleva zleva) dvojče,
   nevěsta, "Bonnie", černá vdova.
   - Halloween 2013 -

   
   

   

   - moje náčtry alternativ na letošní halloween -
   zleva "vražedkyně", mrtvá indiánka, basic mrtvá holčička, "muž z ovoce a zeleniny"
   (inspirováno panem Arcimboldem)

2. SPRÁVNÁ ATMOSFÉRA
      - svíčky ve sklenicích náhodně rozmístěny po celé zahradě i domě (přítmí)
      - spousta, spousta dýní (nejlíp i pár čerstvých na společný vyřezávání)
      - duchové z prostěradel, zespoda nasvícení
      - Dobrá a vhodná background hudba
   
   https://www.youtube.com/watch?v=qMfoRqbS-Kods 

   

   pizzové mumie C:

   
   https://www.youtube.com/watch?v=h_zYmKxPRpg
   
   
3. TÉMATICKÉ JÍDLO
      - ani nevíte, jaká sranda je vyhrávat si s těmahle blbůstkama
      - Slané kosti: http://family.disney.com/recipes/salty-bones
      - Mumie hotdogy: http://www.pillsbury.com/recipes/deep-fried-crescent-mummy-dogs/882c0fca-a201-45ae-a6db-f6af95b1273b
      - Pizzové mumie: http://curryandcomfort.yummly.com/2012/10/yummy-mummy-pizzas.html
      - Jablečné "čelisti": http://ohsheglows.com/2012/10/15/3-ingredient-halloween-apple-bites/
      - Čokoládový puding + drcené čokoládové sušenky + haribo žížalky = delikátní „hlína“
      - Želé červi: http://data2.whicdn.com/images/141823385/large.jpg
   
   

   

   zdravá varianta

   

   jedlá hlína!

   

   co takhle sušenky z Alenky?

   
   
4. HORORY   - Shutter, The Exorcist, Trick O‘Treat, The Others
   - pozn.: zrovna tyhle jsem vybrala, protože jsme s magorama už hodně dobrých hororů viděly. pokud nejste v hororech tak zběhlí, doporučuju The Conjuring, Sinister nebo The Sixth Sense, skvělý horory
   - pozn. 2: k hororům se skvěle hodí pizza
5. PROCHÁZKA PO MĚSTĚ (v kostýmech, samozřejmě)
      - Dodejte si kuráž, seberte partu a vyrazte v děsivých převlecích někam mezi lidi. Nafoťte co nejvíc cool fotek!
   
   
   
   
6. DALŠÍ 
   
      - schovka v noci
      - šklebící se balonky (namalované obličeje)
      - vyprávění hororů ve tmě za světla svíčky
      - papírové tašky (aby se daly pomalovat) s pár mňamkama na domů pro hosty
      - provazová světélka zavěšena ve stromech

Tak to byl souhrn, co budeme asi tak o Halloweenu dělat my. Kdybyste pořád ještě váhali, jak co zorganizovat, další super typy najdete tady. C:

Pokud si opravdu dáte tu práci, vyrobíte kostým, zorganizujete sraz a vyrazíte ven, PROSÍM,

dejte mi do komentáře odkazy na fotky z vašeho slavení! Moc ráda si je projedu, hehe C:

Taky mi můžete napsat, jakej kostým se vám zdá nejzajímavější, to by mi docela pomohlo.

Neváhejte se na cokoliv zeptat. Ráda vám přiblížím nějaký kostým něbo recept C:

Tak. 

Teď už nezbývá než popřát...

18 DAYS IN ITALY no.18

Oh my, how I'm gonna miss Italy. *deep sigh*

10th September

Hullo everyone,

This was the last day here in this charming country. I never truly felt and realized there's this much beautiful little things around me. The typical italian bustle, for example. The smell of coastal air in the night. The morning clouds clinging to the ground underneath the mountains. Traffic laws don't exist...

. . .

We swam in the sea for the last time and ate the last late lunch on the beach. The weather was getting bad and people were gradually leaving. I was thrilled by the colours of the sky on the horizon. The marine blue colour of the sea contrasted with menacing dark grey almost invisibly lit up by soft pale pink.
The view was of course blurred. It was clearly already raining in that distance. Soon we were the only ones left and had the beach and the sea just for ourselves.
We didn't manage to enjoy the deserted seaside properly though, because soon it started raining there too.

If I had my way we'd stay there and dance in the rising rainstorm until we're compleatly soaked.

. . .

In the evening we went to visit featured family friends and relatives. They were very very nice to me and my brother and gave us few lovely gifts.

Then we went to the centro commerciale again and bought gifts for our siblings. I also bought this lovely Beatles t-shirt! Isn't it totally awesome?!

I helped my brother with choosing his new clothes. I picked nice checked blue&orange shirt and white t-shirt. I tried to dress him at least a little like Kurt Cobain. I'm satisfied. He looks cool as possible now.

The last thing I git is this elegant light pink top.

I'm very happy and sad at once now. I don't wanna leave.

Anna

18 DAYS IN ITALY no.17

We're going to one of the best pizzerias in the whole Italy today! My brother's been talking about it for years. I can't wait to taste the ciocori pizza.

9th September

Hullo guys,
This is the last but one day when we can lounge on the beach. We're depart on Thursday.
We're gonna have to get up early on Thursday so we can't go to sleep late on Wednesday. And we want to end this trip properly. That's why we decided to go to Don Franchino's today.

. . .

We decided (at the very last minute) we wanna see the sunrise over the sea. We packed our beach bags very quickly and set off. Aaaaand we actually made it. At least the morning colours. Look.

. . .

and that is an old photo please, it looks even better now!

Oh my, that was even better then I imagined.
The restaurant itself was so beutiful! The interior was totally brethtaking. I'm too lazy to describe it and yes, I wouldn't be able to explain it properly. I forgot to take a pic of this part so I googled this photo. Have a quick look for yourself.

Isn't it unique? 

I love this design in restaurants, it's so cozy. Now they have famous italian quotes written on the ceiling.

Oh, and the pizzas. Mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm.

pizza fossa

Don Franchino is famous not only because he lavishes on his pizzas and therefore has the highest quality ingredients, but also because of his unique flavors which he invents himself. You definitely won't find classic margherita or hawaii here. 

For example, pizza Fossa is a pizza bianca (white pizza) with peals, fossa cheese and honey. 

They also make rad pizzas. I, for instance, loved the pizza with fresh green figs and hazelnuts and of course, tamatoes, basil and mozzarella (don't remember the name).

. . .

. . .

You can't imagine how many different combinations and flavors this pizza genius makes. It's unbelieveable, really. Genius.

Go taste it.

I'm outta words.

Anna.

pizza ciocori, with white and milk chocolate and ricota
this one. was. the. best.

18 DAYS IN ITALY no.16

We keep downloading new amazing films. And I got burned in the sun. And we took some beautiful photos.

8th September

Hullo guys,
Another beatiful sunny day here in Italy. Another lazing by the sea. Oh, how lazy I got here!
Today we're watching Stealing Beauty, starring Liv Tyler, from genius italian director Bertolucci. I'm told Bertolucci really played with the languages - italian, french, american english, irish. My cousin is making me a list of the best movies she'd seen so far.

. . .

Today was a lovely weather so I put on my white dress, cool sunglasses and flower crown. My cousin was blown up by this "fairy" outfit and so it happend she took a lotta photos. Some of them are actually really cool. They have something to be said, I think.

See for yourself.

I don't really know what to write about today.

Anna

18 DAYS IN ITALY no.15

The trip is slowly coming to an end and I'm starting to realize I'm sorta afraid (should I say scared?) of coming back home.  

7th September

Hullo everyone,
I've been thinking. Coming back to the usual daily life that awaits in Czech Republic means not only that I'm gonna have to live in that same old stereotype, but also that I'm gonna have to take certain responsibilities again.
And I don't want to. I fell in love with this freeminded life style. I don't wanna take any responsibilities.
That might be connected to the fact I don't ever wanna grow up. Because all this growing up thing is so not fair.

And by the way, that's literally what my cousin told me few days ago (she's an adult).

"Adulthood sucks."

©weheartit

. . .

Okay but I'm supposed to talk about my Italy trip here,
The weather finally made it up today so we spent practically the whole day on the beach. There were few people today but we certainly expected more because it was Sunday.
Well, the water was great. Everything was great. I lied on the sand and read a book. Or I sat on the pier of rocks and listened to the waves breaking on the rocks, droplets of salt water wetting my skin.

I kinda got inspired by the movie August Rush. It's about a boy who's a music genius and hears music everywhere. In the whispering of the trees, in the bustle of the city, in the burbling of the streams... it's charming.
And it has a very beatiful soundtrack.

. . .

Talking about films, we watched Good Will Hunting in the evening. We made something like a habit out of it, hehe. My cousin wanted us to see her favourite Robin Williams movies. Especially me.
I'm ashamed to say I haven't seen many films starring this great man (may he rest in peace).

I'm already starting to adore him.

See you soon,

Anna

18 DAYS IN ITALY no.14

I don't know how I'm gonna survive the year without italian ice cream. And pizza. And the seascape.

6th September

Hullo guys,
Why, today was a lovely day. We saw the markets here in Teramo and I bought cute gifts for my friends. My cousin even bought me a beatiful black evening dress just for € 8. I've got € 17 from the budget she gave me left!
It was cloudy here but the sun shone brightly in Giulianova. We couldn't swim, the cold wind was blowing too strongly. We went for a nice walk by the sea and we saw a lotta beatiful things. For example the Salinello river outfall.

But first we had an ice cream. My cousin took us to her favourite gelateria in town - Marechiaro. And it was

one of the best ice creams
I've ever
had.
If you'd ever drive through Giulianova, be sure to stop there and have an ice cream in Marechiaro (or in Dolce Vita).

I won't be able to survive without italian ice cream.

We passed through an old camp where my aunt and my cousins used to stay for summer. They had nice full grown fig trees with juicy green figs. You probably know about our (my and my cousin's) fig obession by now. Well, and so it happend we got ourselves a healty snack.
Oh and I succesfully stole one sweet-smelling fresh lemon from someone's garden.

We also saw this beautiful piece of art on the way. The texts says

There is no safer way to escape the world than art. Yet there is no more confident bond with the world than art.

- J.W. Goethe

Amazing.

i think it was a full moon today

We stopped for pizza on the way back. My cousin wanted to show us her brother's fave pizzeria Mato Mato. They make their own specific pizza dough so their pizza tastes differently than in basic pizzerias. Oh my, I miss italian pizzas already.

I keep thinking about all that work I'll have to catch up. Especially the biology. This whole year is gonna be about stones and minerals.
Boooooooooooooo

Kill me.

Your 

         Anna

18 DAYS IN ITALY no.13

The sun is back. I'm sort of looking forward to going back to school and seeing all my friends but I sort of wanna stay here and never come back. Is that selfish?

5th September

Hullo guys,
My cousin arrived today. And as if the sun would wanna please her it swung onto the sky and finally scattered the clouds.
It was nice and weird at the same time to wake up in the light of the sun.

I learned how to make italian lasagne. It's surprisingly easy. I could write you some of the recipes I learned if you're interested. Let me know in the comments.

. . . 

We took advantage of the so-so weather and went to the beach as soon as my cousin arrived. It was totally deserted! It seems like Italians don't go to the beach unless it's 40°C. Fools.
It was beatiful. Not that usual beatiful bur real beautiful.
The wind was blowing strongly and the salt in the air was very distinct. Grey was mingled with pale pink, light blue was desperately trying to break through the horizon. Rainy mist covered the distant view. Thousands of shells lounged on the beach. Nobody has yet come to pick them up.
And those gulls! They were everywhere.

It was certainly one of the most stunning landscapes I've had the pleasure to see. And it was definitely the most beautiful seascape I've seen. Though I'd love to see the sea (haha, a pun, how funny) in the early morning.

. . .

In the evening we watched Dead Poets Society with Robin Williams. Yes, that's why I didn't post this yesterday.

That film is
I can't even put in into words.
It's really
..
lifechanging.

Yes, that's the word. Does it even exist? If not, it's been discovered right now, in this moment, just for this film, 'cause it can't be discribed with any other word.
It's an 80s film about a literature teacher (Robin Williams) and his students. It's about life, love, self-expression, and of course poetry. It's not one of those wannabe encouraging films, this one is taking it far differently. It's playing with every character and everyone can identify with a certain character from the film. I guess that's one of the main reasons why it is so lifechanging.
You realize things.
Maybe you even decide to do something differently by now.
And this is the decision that may truly change your life.

I'm sorry. My word capacity is not capacious enough to express how excellent this film is.

Carpe diem.

18 DAYS IN ITALY no.12

Today was the first time we were allowed to go out by ourselves. Hehe. I've got another few clothes AND I made two pizzas. 

4th September

Hullo guys,
Today was a fun day. We saw a lot more from historical Teramo. My aunt thought up some kind of a game for me and my brother. We were supposed to go to the center of our city to find and then take photos of certain sights or other points of interest.
At last and with a little bit of effort we found all ten places on the map.

Santuario della Madonna delle Grazie

Palazzo Castelli
(we didn't have this building on the list
but it's quite important too)

Just in case you would ever visit Teramo in Abruzzo, here are the sights we had on our list (you can skip this part if not interested):

• Chiesa (=church) di S. Caterina
• Chiesa di St. Anna on piazza di S. Anna
• Siti archeologici (=archeological sites) on Piazza di S. Anna
• ACI building (the entrance consists of something like arcades and it's really old)
• Chiesa di S. Luca
• Chiesa di Sant'Antonio
• the statue of G. Garibaldi on piazza Madonna delle Grazie
• Porta Reale, near piazza Madonna delle Grazie
• Siti archeologici in Parco Ivan Graziani
• Santuario della Madonna delle Grazie

I also saw few lovely stores on the way. Shame I have no money to spend left.

. . .

My aunt is giving away quite a lot of her old clothes. It wouldn't be me if I didn't take anything. Hehe.

I've got a very comfy black sweather, a plain black shirt, a black lacy bodysuit with high collar, floral vintage-looking pyjamas and a cute white croptop/bra with lace at the bottom.

I'm lucky my aunt lives in Italy so she has and always had a great taste in clothes. And besides, the seventies mode is returning!

Yet I'm afraid I'm not gonna be able to squeeze it all in the trunk.

. . .

My awesome cousin (i have two cousins to make myself clear - a boy cousin and a girl cousin. okay.) is finally arriving tommorow! She wants to show us a lot of cool places and gelaterie. I didn't have the genuine italian ice cream for... three days, I think? So I'm kinda looking forward to that.
Mmmmm...
And I'm looking forward to see her again, of course! Hehe.

. . . 

FIG.1

I couldn't sleep. I kept rolling over in my bed, trying to empty my mind and not think of anything. And when I thought I finally succeeded, He was back. Crawling into my mind over and over again. I can't shut the door.

He already has the key.

 . . . 

My aunt taught me how to make a pizza dough. She told us we're gonna do a small contest. Me versus my brother - whose pizza will be better.
I think it was very clear to my brother that he's gonna lose, because he didn't even attend.

I made two I have to say quite succesful pizzas
- a basic red pizza with crushed tamatoes, mozzarella, prosciutto, onion cloves ans fresh basil and rosemary
- a cheese pizza with all kinds of cheese I found in the refrigerator, fresh rosemary and prosciutto

We made two other classic italian specialities so I'm starting to feel like a proper Italian, hehe.
I have to write all the recipes down before I leave.

Sleepily,
     Anna