zvěstování bílé holubice

tušení štěstí

Nauč se život svůj po právu zbožňovat

a oslavnou píseň pěj kdo těšíš se hlasu

Rukama tvoř, hrubost zpracuj v krásu

nohama nech se vést v ústrety žití

a opusť vše, co stejně nepatří ti

Najdi co nade vše lehko je milovat

Franc Marc. La réconciliation (Versoehnung)

pohádková

Znám jedno údolí vím já pěknej mlejn:

Tam pomněnky, zvonečky, kopretiny a myriády dalších květů

posívají smaragdové údolí, představ si!

pohádková zvonkohra rohatých hlav

krav

kde ovčák - kdo to kdy viděl! – žene stádo domů, kamsi

do mně neznámých světů

Od zasněžených vrcholů na zubatém ledovci

přihání vítr z modré dáli svěží chlad

a vysoko se tyčí strmé skály

Pod nimi prašná cesta jako had

vine se a mizí za kopci

Tam za horami sen se s vizí slije

a před zrakem Matky zůstává rozum stát

Kéž hluboko se mi ten pohled vpije

Kéž přestanu zapomínat 

na pohádky

tiché přijímání

Ticho a klid mění se v předzvěst nového přání

Šumění štíhlého stromoví propůjčí momentu smysl

Pravidelné oddechování

Přijímáš své tělo, své emoce a mysl

- zevnitř tě rozezní symfonie přívětivosti -

a nakonec vítáš svou osobu s milostí

Tak učíš se znovu být tím, čím jsi

odpouštěcí

Nezávazné hádky a zbytečné úsměvy

Leze mi na mozek vlastní ublíženost

Zvracím si do dlaní bolest z proplakané noci

a propouštím ji

laisse tomber

Vkládám do sebe semínko pochopení

tak jako básni vkládám titulkem nádech

Zbavuji se všeho, co mi neslouží

Rány se zacelí a jed odplaví

konejšivé šumění deště za bílými okny

katarze

Napuchlé zrudlé oči nos a rty

prozrazují tvojí slabost s dobrým motivem

K čemu, ptám se

k čemu vší té hojnosti

toho nadbytku a přepychu

Když se v základech otřásáš s prvním poryvem

křiku nespravedlnosti

Roztřeseš se v paralyzujícím pláči

Polykáš slova se slanou vodou

chachacha

Ta žena, která by mohla být tvou matkou

(a jistě někdy byla)

surově odmítá tvůj dobrý úmysl jako trestuhodnou chybu

a co hůř

zavrhuje tě v ohni nadávek a pohledů a hnusu

(vysmívá se ti svými výtkami)

zrazuje tvou nezranitelnost dítěte

Nemůžeš nadále spoléhat na svou omluvitelnost

Není už zjevná, nejsi dítětem

zjevně

přesto se cítíš naprosto dětsky bezbranná

tvá jediná šance je teď pláč

plač!

čisté slzy šeptají o stvoření

tvá bolest kéž je tvé vykoupení

odcizená

Mezi křičícími animáky

(hlava se hlásí s nízkým tlakem)

dešťovými mraky a psími chlupy

přichází mi slova

Dnes si nepřipadám ve svém těle

když zavřu oči okamžitě se vsakuju

je snadné pozorovat, co se uvnitř děje

ale světa venku se nejde dotknout

Rozbiju sklenici a budu mít 7 let štěstí

Rozbiju neviditelnou clonu

mezi mnou a skutečností