Uvidět celý svět v zrníčku písku- William Blake
a nebe v divoké květině
podržet nekonečno na dlani ruky
a věčnost v hodině
Rovnám si to v hlavě, ale druhej den mám stejně zase bordel. A v tom se cokoli hledá špatně, a nejhůř maličkosti - jako třeba "to dobrý ve zlym". Psaním v sobě sice čtu jak v knize, ale stejně se pak nechám rozečtenou. Už ze zvyku odkládám věci někam do ústraní a snažim se neřešit. A když pak přijde krize, nemám nic přečteno a nejmíň pak sebe. Kdo by se pak divil, že mám obden bordel a a slušnej pokoj je ustavičně v nedohlednu.
Krásný dobrý den vám všem,
celý první odstavec jsem si četla hlasem Kata z Prago Union a usmívala se nad podobnostmi. Prago Union mám teď totiž v hlavě dnem i nocí, v každý možný situaci dokončuju věty druhejch textama jejich songů. Jsem docela otravná, když se to tak vezme.
Přijde mi, že žiju jen tak naoko a klamu sama sebe. Jsem příliš opatrná, nebav se se mnou o drogách a alkoholu, budu tě nenávidět. I věci, co miluju, dělám napůl nerada. Vždycky mám dvojí pohled na věc - dobrý, špatný. Tomu se prý říká duální vědomí a je to pohled na svět, který zahaluje průměrné lidské bytosti za závoj klamu. Věci jsou totiž ve skutečnosti neduální, jednotné a prázdné, a pokud to poznáte, prohlédli jste. Ach, alespoň teď vím, odkud se to všechno bere. Jediné, co musím, je přestat poslouchat Tygříka.
Krom toho jsem sobec. Cvičím se v soucitu s druhými, a přesto jsem patrně sobec. Chtěla bych si totiž myslet, že až bude po nás, budeš pro mě smutnit a třeba na si po mně i trošičku stýskat. Jenže ty už to máš naplánovaný. Závidím ti tvoje jasný plány a to že je můžeš s druhýma plánovat. Moje plány začínaj a končej v odrbanym snáři, pod příslušnym číslem. Přesto se snažim vymyslet důvod, proč bych ti tu tvojí další lásku přála, ale vzhledem k tomu, že A. neni B., tak mě nic nenapadá. Když vím, že všechny tvý závazky jsou jen prázdný slova, jak ti mám věřit, když říkáš, že mě budeš furt milovat?
---------------------------------
- Tady jsem si musela udělat pauzu na meditaci. Začala jsem opakovaným čtením následujících Einsteinových slov:
Lidská bytost je částí celku, který jsme nazvali vesmírem, částí omezenou co do času a prostoru. Zakouší sebe samu, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku - je to jakýsi optický klam jejího vědomí. Tento klam je pro nás svého druhu vězením, jež nás redukuje na naše osobní touhy a náklonnost k několika nejbližším jedincům. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu, aby zahrnul všechny živé bytosti a přírodu v celé její kráse.
---------------------------------
Seděla jsem s mou kamarádkou na verandě. Nabídla mi cigaretu a já ji přijala. Rozpůlila jsem ji, jednak proto, že celou jí nevykouřim a jednak abych měla trochu tabáku pro každej případ. Tak jsme seděly a kouřily její cigarety, co byly levnější značky než obvykle a taky víc škrábaly v krku.Povídaly jsme si o "stavech", jak jsme to nazvaly. Stavy jsou naše nekontrolovatelný návaly pláče a následný lítosti. Obě na to trpíme. Jenže Ona trpí ze skutečných důvodů, rodinných problému a stresů, který si v málokdo našeho věku umí vůbec představit. Já na druhou stranu trpim z důvodů banálních, často neurčitých, o to víc nesmyslných.
Zmocnil se mě reálnej a ohromující obdiv k nonšalantní lehkosti, s jakou má kamarádka zvládá překážky, co před ní život předkládá, když mi věcně prozradila, že právě teď si prochází posttraumatickym šokem. Zastyděla jsem se za sebe. "Nesmíš si říkat, že tvoje starosti jsou hloupý, to je úplnej nesmysl," řekla mi. Usmála jsem se, protože vím, že to má z knihy The Perks Of Being a Wallflover, kterou obě milujeme.
"Tvoje příběhy nikdy nemají pointu."
- "Vždycky chci držet takovou knihu u sebe.") Než k tobě dorazím, přečtu 50 stran. Když tě pak objímám, cítím z tebe zase cigarety. A tak to všechno začíná. Pokračovat to bude mlčenim a končit slzama.
