Mír a lásku vám všem!

       Je večer, chce se mi spát, a přesto nechce, chtěla bych jít ven a prožít dnešek znovu. Mám ve svém životě tolik krásně inspirativních lidí, že kdybych byla dobrým básníkem a měla jen o něco víc času, napsala bych už jistě nějaké světové dílo. Ale ještě víc mě těší, kolik krásně inspirativních lidi ještě v životě nemám a kolik se mi jich v životě ještě mihne.

       Ach, lidi jsou přece jen úžasný stvoření. Lidi, který dovedou vnímat krásu a maj pro ní cit, a především lidi, kteří dovedou tu krásu ocenit. A tihle Lidi když se náhodou sejdou, tak si přirozeně rozumí, vzájemně se ovlivňují a krůček po krůčku usměrňují své životy, ano, a usmívají se na sebe - jak úžasné věci dovedou! Takový lid by měl někde založit svou zem a žít v ní poklidným poetickým životem opravdových mudrců.

       A nebo ne, ať žádnou zem nezakládají. Jen ať dál chodí našemi přelidněnými a přece prázdnými ulicemi v bezútěšné touze po pochopení a poznání! O to krásnější bude je mezi šedými přízraky potkávat v každodenním shonu.

       Dnes jsem se celý den usmívala!

Záblesky světla, euforie

Páni,
bouřky jsou myslím tim nejzajímavějšim a nejkrásnějšim přírodnim úkazem, no ne? Maj všechno. Ohlušující burácení hromů, zem se otřásá, totální tma a najednou záblesky oslnivýho světla... doprostřed ničeho, ano, a déšť! Zvuk kapek dopadajících na okno a vůbec... vzduch po dešti! A vítr před deštěm!
To je prostě muj cupoftea.

Což mi připomíná, že si hned jdu nějakej dobrej čaj uvařit. Dala bych si svuj levandulovej, jenže už jsem ho rozdala mi dražším osobám.

Ano, citronovej čaj už mi pomalu vychládá - obstojná alternativa za čaj levandulovej, myslim.

Zpěv se nejlíp rozlíhá vylidněnejma ulicema - nevimproč, a to je dobře - ono to je pak o to kouzelnější. Vidíte, kybych líp ovládala fyziku, nepřišlo by mi všechno, co dělám, tak jedinečný a pozoruhodný. A ve šklole by nás měli učit, jak v životě ocenit věci prostý a každodenní, jak se z nich radovat a jak porozumět. Ne ničemu konkrétnímu - to je zavádějící. Prostě jen porozumět.

Asi si založim svou vlastní pomyslnou školu. Ale do tý doby bych se s váma ráda podělila o jednu z mejch nově nalezenejch meditačních technik:

Až bude příště před bouřkou, vemte partu vašich blízkejch, vemte hudební nástroje a najděte si nějaký útulný místo s dobrym výhledem, usaďte se a poslouchejte - vnímejte - vstřebávejte! Až bude správná atmosféra - vítr, burácení hromů, záblesky na obzoru a správně svěží předbouřkovej vzduch - rozehrajte se! Je jedno, co budete hrát a je stejně tak jedno, na co to hrát budete! Prostě každej tvořte zvuky, zpívejte, křičte a radujte se, tančete a hrajte! A pak... až váš jednotnej hlas bude burácet tak silně, že překřičíte Bouřku - pak poznáte ryzí a nefalšovaný štěstí a radost z života
 a možná dokonce na malou chviličku...
i porozumíte všemu, čemu chcete.