Nechtělo se mi přidávat obrázky

A kdokoliv se mě zeptá věřím-li na lásku, tak řeknu ne. Vím jenom že jsme my dva. Spolu se držíme a držet se budeme. (Zrní, Dva)

Ahojte magoři,

myslim, že muj úvodní pozdrav je ta jediná věc v tomhle podělanym článku, co má nějakou sdělovací a vůbec všeobecně nějakou hodnotu. Ha, použila jsem sprostý slovo. Jsem teda ve špatný náladě (?) .
Někdo řiká, že bys neměl psát, když máš špatnou náladu, ale já myslim, že je to úplně jedno, protože nikoho nezajímá, jakou máš náladu. Hlavně když děláš to, co se po tobě chce.
Dnešní mládež má tendenci protestovat proti úplně všemu.
Myslim, že kdybych mluvila jen v úryvcích z písniček, ani byste nepoznali, že už nepíšu já.
Koukla sem se na pár posledních řádků a najednou na mě vyskočilo deja vu. Řiká se to tak? Jasně že ne. Jako bych tenhle článek už někdy psala. Celej muj život, za každym rohem, v každý větě na mě něco skáče. Bojim se. Bojim se.
Mluvim v řecnickejch otázkách. Co je to řecnická otázka?
Nech mě.

Mám kabát. Má dvě řady zlatejch knoflíků a divnou tmavě modrou barvu, takovou parodii na černou. A ten kabát prej vypadá jako nadměrně velká uniforma. A je taky prej a'la Lennon. A mě se zatraceně líbí.

Mám knížku. Na obálce je Kurt. Má zavřený oči, rozevlátý blond vlasy mu odkrejvaj nápadně malý ucho, u pusy mikrofon, ve vyzáblejch rukou drží bílo-červenou elektickou kytaru. Na prsteníčku levý ruky má snubák. ("Hezcí chlapi jsou ještě hezčí s prstýnkem.") Na tý fotce mu je aspoň 40.
Ta kniha voní kavárnou, voní po cigaretách, a vůbec, voní všim tim, čim voní knihkupectví Volvox Globator.
Všimli jste si někdy, že v knize Těžší než nebe neni žádný svědectví nebo vůbec jakejkoliv přímej názor Kurtovy matky? Hmmm.

Prej vypadám v tom kabátě a s tou knížkou v ruce roztomile, když stojim na zastávce, do uší mi hrajou Billy Talent a snažim se nevnímat nic a nikoho a zas nic. Roztomile, ano.

Přemejšlim nad tim, do jakýho literárního žánru by moje učitelka na češtinu zařadila tyhle počiny. Zjistila jsem, že v líčení musíte totiž psát spisovně a neužívat vulgarismy. Hovno. Hovno. Hovno.

Na poezii je to až moc lapidární (přízemní se prý v češtině nepoužívá).

Láska je jen prázdný slovo. Prázdný jako tvoje oči a podlitý krví mrtvejch emocí jako tvoje ruce. Uřežte si prsty a ruce. Uřežte si nohy.

Přemejšlim, proč mám na všechno vždycky opačnej názor než většina mejch spolužáků. Když oni nad ničim nepřemejšlí a já přemejšlim až moc. A stejně mě nenapadá nic novýho. Jsem jenom další ovce, další nevýraznej, nesmyslnej člověk, papírovej filozof, jehož jméno bude zapomenutý.

DEEE GEEEE NE RA CE