Sad veiled bride, please be happy
Handsome groom, give her room
Loud, loutish lover, treat her kindly
(Though she needs you
More than she loves you)
Ta slova mě snad rozpláčou. Málem bych zapomněla, že si je nesmím brát osobně.
Skoro bych zanevřela na hudbu, kdyby tu nebyly podobný momenty probuzení, chvíle úplnýho souznění melodií dvou tolik odlišnejch světů. Jak to, že ten člověk mohl cítit to samý, co teď já? Žasnu chvíli úplně oněmělá, hlavou křepčí významový roviny, než úžas vystřídá vděčnost, že to ten člověk dokázal zaznamenat slovem a přednést hudbou a já nyní myslím, že slyším.
A snad je to všechno jen prchlavej okamžik, ale na co jinýho se zaměřit, když jinak než okamžitym pocitem vnímat nedokážem.
Pachuť v puse jako v životě
Na pozadí tlak v podbřišku
Jsem šťastná, když mluvim s tebou
Ztrácení
krve přinese moudrost
jen když se v ní vykoupeš
I v pohádkách je moudrost
Čas pro splnění úkolu
Čas nikoho nezabije
snad kromě Starých
Stromy mluví pomalu a střídmě
Země vyslyší tvé modlitby
Sbohem, znovu se setkáme
Anno
Na Nový měsíc
Bylo by snadné tě milovat. Kdybych byla na sebe přísnější, bylo by snadné tě i nenávidět. Ale chovat k tobě něhu, být vlídná a nápomocná, to je skutečně těžké.
