Večer co večer ulehnem každý do postelí
a ustele nám nesmělá touha a nehybnost
usneme s rukama na zdi co nás dělí
Duše rozevřou se něžně jako květ
a ve snu projdou zdí a přejdou most
Však jako bílá lilie vždy po setmění chřadne
náš čas nocí vymezen zas s rozedněním zvadne
s úsvitem jsme odsouzeni navždy osamět
Evening by evening we lay each in our bed
hands on the wall we cannot cross
by desire and stillness our bed is made
Two souls unfolding tenderly like blossom
in dreams they burn bridges go through walls
But as a white lily withers when the night falls dark
a time mesured by nights fades away with morning spark
the dawn condemns us both to be forever lonesome
