Měsíčku

Sad veiled bride, please be happy 

Handsome groom, give her room 

Loud, loutish lover, treat her kindly 

(Though she needs you 

More than she loves you)

Ta slova mě snad rozpláčou. Málem bych zapomněla, že si je nesmím brát osobně. 

Skoro bych zanevřela na hudbu, kdyby tu nebyly podobný momenty probuzení, chvíle úplnýho souznění melodií dvou tolik odlišnejch světů. Jak to, že ten člověk mohl cítit to samý, co teď já? Žasnu chvíli úplně oněmělá, hlavou křepčí významový roviny, než úžas vystřídá vděčnost, že to ten člověk dokázal zaznamenat slovem a přednést hudbou a já nyní myslím, že slyším. 

A snad je to všechno jen prchlavej okamžik, ale na co jinýho se zaměřit, když jinak než okamžitym pocitem vnímat nedokážem.

Pachuť v puse jako v životě

Na pozadí tlak v podbřišku

Jsem šťastná, když mluvim s tebou

Ztrácení

krve přinese moudrost

jen když se v ní vykoupeš

I v pohádkách je moudrost

Čas pro splnění úkolu

Čas nikoho nezabije

snad kromě Starých

Stromy mluví pomalu a střídmě

Země vyslyší tvé modlitby

Sbohem, znovu se setkáme

Anno

Na Nový měsíc

Bylo by snadné tě milovat. Kdybych byla na sebe přísnější, bylo by snadné tě i nenávidět. Ale chovat k tobě něhu, být vlídná a nápomocná, to je skutečně těžké.