Páni,
bouřky jsou myslím tim nejzajímavějšim a nejkrásnějšim přírodnim úkazem, no ne? Maj všechno. Ohlušující burácení hromů, zem se otřásá, totální tma a najednou záblesky oslnivýho světla... doprostřed ničeho, ano, a déšť! Zvuk kapek dopadajících na okno a vůbec... vzduch po dešti! A vítr před deštěm!
To je prostě muj cupoftea.
Což mi připomíná, že si hned jdu nějakej dobrej čaj uvařit. Dala bych si svuj levandulovej, jenže už jsem ho rozdala mi dražším osobám.
Ano, citronovej čaj už mi pomalu vychládá - obstojná alternativa za čaj levandulovej, myslim.
Zpěv se nejlíp rozlíhá vylidněnejma ulicema - nevimproč, a to je dobře - ono to je pak o to kouzelnější. Vidíte, kybych líp ovládala fyziku, nepřišlo by mi všechno, co dělám, tak jedinečný a pozoruhodný. A ve šklole by nás měli učit, jak v životě ocenit věci prostý a každodenní, jak se z nich radovat a jak porozumět. Ne ničemu konkrétnímu - to je zavádějící. Prostě jen porozumět.
Asi si založim svou vlastní pomyslnou školu. Ale do tý doby bych se s váma ráda podělila o jednu z mejch nově nalezenejch meditačních technik:
Až bude příště před bouřkou, vemte partu vašich blízkejch, vemte hudební nástroje a najděte si nějaký útulný místo s dobrym výhledem, usaďte se a poslouchejte - vnímejte - vstřebávejte! Až bude správná atmosféra - vítr, burácení hromů, záblesky na obzoru a správně svěží předbouřkovej vzduch - rozehrajte se! Je jedno, co budete hrát a je stejně tak jedno, na co to hrát budete! Prostě každej tvořte zvuky, zpívejte, křičte a radujte se, tančete a hrajte! A pak... až váš jednotnej hlas bude burácet tak silně, že překřičíte Bouřku - pak poznáte ryzí a nefalšovaný štěstí a radost z života
a možná dokonce na malou chviličku...
i porozumíte všemu, čemu chcete.
No comments:
Post a Comment
Speak your mind my friend!