Je večer, chce se mi spát, a přesto nechce, chtěla bych jít
ven a prožít dnešek znovu. Mám ve svém životě tolik krásně inspirativních lidí,
že kdybych byla dobrým básníkem a měla jen o něco víc času, napsala bych už
jistě nějaké světové dílo. Ale ještě víc mě těší, kolik krásně inspirativních
lidi ještě v životě nemám a kolik se mi jich v životě ještě mihne.
Ach, lidi jsou přece jen úžasný stvoření. Lidi, který
dovedou vnímat krásu a maj pro ní cit, a především lidi, kteří dovedou tu krásu
ocenit. A tihle Lidi když se náhodou sejdou, tak si přirozeně rozumí, vzájemně se ovlivňují a krůček po krůčku usměrňují své životy, ano, a usmívají se na sebe - jak úžasné věci dovedou! Takový lid by měl někde založit svou zem a žít v ní poklidným
poetickým životem opravdových mudrců.
A nebo ne, ať žádnou zem nezakládají. Jen ať dál chodí
našemi přelidněnými a přece prázdnými ulicemi v bezútěšné touze po
pochopení a poznání! O to krásnější bude je mezi šedými přízraky potkávat
v každodenním shonu.
Dnes jsem se celý den usmívala!
No comments:
Post a Comment
Speak your mind my friend!