Stínohra

Ledabylá slova v nočnim šeru, co by naplnila nejeden (děravej?) džbánek. Jsi moje vášeň, nebo láska? Vyčerpáš mě, nebo ne? Žiješ pro mě, nebo pro sebe? Co vykřešu z toho plamene? 
Děťátko z hlíny a ohně, keramická váza malovaná stylem Mínojců. Červeň sálající ze rtů i duší.
Jak... mu to sluší v kavárně za pultem, nesmělá obsluha, jistá si a přec nejistá.
Nesmíš propadat chmuře, i když je oblečená v stínovej šat splývajících vlnek, co voní domovem a starobou.
Procházka parkem, Prokopskym, jednou prospim celej den v tvý náruči vonící mládim.
Co jsem si to na sebe ušila za svěrací kazajku... vidim
bílý holý stěny na projikování stínohry z originálních pásek. (Ponrepo. Svět dvou malých snů, tvýho, mýho...) Furt je to bolavý a v oparu, napuchlý a hnisající rány. Snesl se déšť a snesl se soud - úmluva zkouška dohoda hra očistec.

Začíná to dneska. Mezičas pro sebe. Pauza mezi chlapci. Užít si čas svobody a volnomyšlenkářství, nehrnout se do závislosti zbrkleji než minule.
Odpoutávání připoutávání odpoutávání připoutávání odpoutávání připosrání za Kačku.
Jsme energie, jistěže. Obrovská, sálající z hlubin - sopka - erupce, eroze, sesuvy, zčenávání. Anebo třeba přeměna, alchymie, sublimace, z pevnýho do kapalnýho a pak plyn. Transfigurace trans lalalallala