 |
| artist: Mostafa Sarabi |
Přeju si milovat muže.
Nikoho jiného než muže, co už je nyní vším.
Toho, jenž mou sílu i lásku unese
a neodvrátí se, ani netřese,
když ji plně projevím.
Přeju si milovat muže, co dokáže
rukama léčit i dřít, uchopit a tvořit
a hlasem ukolébat i vzbouřit,
myslí zřít dál a jasněji než zrakem
a vůlí skálu prorážet.
Toho, co přijímá bolest s radostí a chyby s vděkem,
co touží poznat svá omezení
a překonat své možnosti.
Přeju si milovat muže, co pohledem zapaluje i konejší,
v jehož očích se zrcadlí hloubka a moudrost duše
a tobě stačí jen se s nimi střetnout
a cítíš, že Pravdu zjevují ti,
a topíš se ve jeho nekonečné Lásce,
kterou s posvátným údivem vítá ve svém bytí
- jako zázrak žití -
skrze svou ženu, jež v úctě pozvedá.
Muže, co nalézá, ne hledá,
co už se rozhodl a stojí pevně,
vždy připraven zemřít, nechce než žít.
Tomu budu důvěřovat víc než sobě samé,
ochotná kdykoli kamkoli s ním jít,
neboť všechny jeho tužby zahoří hned ve mně.
Jen tomu zjevím veškerou svou lásku,
jako božskou milost budu ho s ní zalévat
a rozpustím, co zbylo temného.
Zasvětím ho do všech svých kouzel,
tak začneme žít v srdci druhého
a brzy se v jednu bytost spojíme.
Spolu pak budeme tvořit sen našeho života,
až dokud se neprobudíme.
No comments:
Post a Comment
Speak your mind my friend!