katarze

Napuchlé zrudlé oči nos a rty

prozrazují tvojí slabost s dobrým motivem

K čemu, ptám se

k čemu vší té hojnosti

toho nadbytku a přepychu

Když se v základech otřásáš s prvním poryvem

křiku nespravedlnosti

Roztřeseš se v paralyzujícím pláči

Polykáš slova se slanou vodou

chachacha

Ta žena, která by mohla být tvou matkou

(a jistě někdy byla)

surově odmítá tvůj dobrý úmysl jako trestuhodnou chybu

a co hůř

zavrhuje tě v ohni nadávek a pohledů a hnusu

(vysmívá se ti svými výtkami)

zrazuje tvou nezranitelnost dítěte

Nemůžeš nadále spoléhat na svou omluvitelnost

Není už zjevná, nejsi dítětem

zjevně

přesto se cítíš naprosto dětsky bezbranná

tvá jediná šance je teď pláč

plač!

čisté slzy šeptají o stvoření

tvá bolest kéž je tvé vykoupení