pohádková

Znám jedno údolí vím já pěknej mlejn:

Tam pomněnky, zvonečky, kopretiny a myriády dalších květů

posívají smaragdové údolí, představ si!

pohádková zvonkohra rohatých hlav

krav

kde ovčák - kdo to kdy viděl! – žene stádo domů, kamsi

do mně neznámých světů

Od zasněžených vrcholů na zubatém ledovci

přihání vítr z modré dáli svěží chlad

a vysoko se tyčí strmé skály

Pod nimi prašná cesta jako had

vine se a mizí za kopci

Tam za horami sen se s vizí slije

a před zrakem Matky zůstává rozum stát

Kéž hluboko se mi ten pohled vpije

Kéž přestanu zapomínat 

na pohádky