(Ne)smysly lidský přirozenosti
Symetrie, tak zvláštní slovo (poloha? místo?). Každej člověk je tak dokonale nesymetrickej. Přesto všichni hladáme někoho symetrickýho, ve slepý touze, že se trochu tý symetrie tak nějak přeleje i do naší neklidný dušičky.
Když to takhle píšu, přijde mi to děsně hloupý (ale možná, že by mi tak přišly jakýkoliv lidský rozmary, kdybych nad nima začla trochu přemejšlet). Proč lidská povaha prahne právě po symetrii?
Vždyť je to přece tak krásný, bejt nevyvážený, nevyrovnaný, každej den jinak naladěný (a nikdy ne správně). Jak jinak bychom od sebe mohli odlišit pocity...
No comments:
Post a Comment
Speak your mind my friend!