Tuesday, 6 January 2015

"Západ je nejlepší"

Aaaaaaach (!), musim se uklidnit. Jenomže nemůžu. Zkusim to, jo, zkusim.



Do uší mi hraje The End od Doors. Jimův hlas mě vždycky uklidňoval, jo. Dám to víc nahlas.
Hlavou se mi honí tolik věcí, proč jsem tak nevděčná, třeba. Nedokážu bejt šťastná, protože jsem nevděčná.  A už je to tu zas, drazí magoři. Topim se. Proboha, vždyť si dokonce pořád dokola kreslim obrázky nějaký nekonečný řeky. Ano, ano. Krev nebo voda. Řeka, jezero, moře, potok, kaluž… objevuje se to čim dál častěji. Témeř v každym zapomenutym snu, když se nad tim zamyslim. Co se to děje.

Třeba to (ne)má nějakou spojitost.

Už jsem téměř klidná.

Písnička už hraje potřetí a já stále nedokážu pochytit, co Morrison zpívá v druhym verši refrénu. Can you picture what will be… ano ano… so - co?! - and free. Pane, prosím, vždyť to nedává žádnej smysl. Ale počkat, zaposlouchejte se do toho podivně znějícího nástroje v pozadí, objeví se ke konci, jen chvilku, co je to? Připomíná mi to dětství. Dudy? Ne, kde by se tam vzaly. Zní to jako takovej ten nástroj, co používají zaříkávači hadů.

(Počtvrtý.)

Tak to je konec, krásný příteli. To je konec. Můj jediný příteli, konec.
Slyšim tam varhany. Tamburína. All the children are insane, waiting for the summer rain.

(Popátý.)
Mám neskutečnej strach. Jenomže je skutečnej. A já nevim, proč se slovo neskutečný používá ve smyslu neuvěřitelný. To je něco úplně jinýho. Muj strach je uvěřitelnej, ale je neskutečnej a zároveň bolestně skutečnej. (Pošestý.) A je to teda vůbec strach?

Možná je to štěstí.

Každej intelektuál ví, že ty dva pocity jdou ruku v ruce, propletený a vzájemně závislý, jako dvě strany jednoho vejce. A kde končí jedna strana a začíná druhá? Možná že žádná hranice neexistuje.

(Posedmý.)

Mám ledový ruce a je mi zima. Chci se jít ven projít. Nebo alespoň myslim, před chvíli jsem ještě chtěla. Do kuchyně za tátou stejně nemůžu, jsem přece uražená.

Nemůžu hrát na kytaru s rukavicema na rukou.

(Poosmý.)


Achjo.



It hurts to set you free 
But you'll never follow me 
The end of laughter and soft lies 
The end of nights we tried to die 

This is the end.

1 comment:

  1. Can you picture what will be, so limitless and free.
    desperatly in need of some stranger's hand
    in a desperate land.-
    My obě víme, co je limitless- neomezený/nekonečný. Ta síla, která v tobě přebývá.
    Najdeš ji, když půjdeš za svym instinktem. Poděkuj svýmu pudu sebezáchovy.

    ReplyDelete

Speak your mind my friend!