dnes mi snad ani úzko nebylo. možná večer, při sledování Modrý (to byla moje Kieslowski premiéra). zas jsem se ztratila do tý bubliny světa, ve kterym si jen pouštíme filmy...
na fildě jsem jako v tvym pokoji, když jsi nebyl doma. všechno tam je tvoje, dokonce i jídlo, co si objednám. není mi úzko, není to skutečný. užívám si to. je to zlatavý odlesk snu ve světský realitě.
to, že ti adresuju všechny z těhle memoárů, snad vypovídá dost - ale o čem si víc povídat?
No comments:
Post a Comment
Speak your mind my friend!