PODZIMNÍ ÚVAHA O PODIVNOSTECH MÉHO JÁ

Miluju ranní mlhu, když se v ní domky mojí malebný vesničky utápí. Když vyjdu ven, z horkýho čaje v mých rukou stoupá pára a tu a tam mě omamuje sotva postřehnutelná, ale přesto výrazná vůně čerstvý trávy.

Ahoj magoři,
       Začala jsem číst Malého prince. Strašně se mi to líbí, je tam tolik metafor! A můj seznam rozečtených knih se tak rozšířil na krásné čtyři.
       Měla bych asi začít dělat "čtenářák". Je to vlastně podrobnej rozbor knihy, prý už na maturitu - jinýma slovama esej o  všemožných "co by, kdyby". Neuvěřitelně mě to štve. Nesnesu, když mi někdo kecá do toho, co mám číst. A ještě víc nesnesu, když pak ani nemám čas číst to, co opravdu číst chci.

       Dopsala jsem úvahu do občanky na to nejhorší možný téma, co může asociální nepochopenej/nepochopitelnej magor dostat. "Co si o sobě myslím já a co si o mně myslí ostatní."
Uf. To bylo něco. Snůška inteligentně znějících vět dopodrobna rozebírajících čirou podstatu mého já, které o mně neříkají vlastně vůbec nic (ach, jak typické).

But I won't follow you

Into the rabbit hole

I said I would

But then I saw

The ship of woes

They didn't want me to 

. . .

Nuže dobrá tedy. Kdoví, třeba se vám to někdy bude taky hodit. Děkuji. Není zač.

"K tomu, abych mohla co nejpřesněji analyzovat, co si o sobě vlastně myslím, nejprve musím pochopit, kdo jsem já. A k pochopení mně samotné si musím uvědomit, že mou povahu netvoří pouze jedna složka. Četla jsem, že naše „já“ má podle psychologů dokonce čtyři podoby. První je takzvané „skutečné já“. To je náš názor na sebe samé jako celek, tedy jak vnímáme sami sebe v co nejobsáhlejším smyslu slova. Další je „vnímané já“, tedy naše já v daném okamžiku a za daných okolností, zahrnující naše současné pocity. Třetí složka je „ideální já“, obraz perfektní a ve stejné míře nereálné osobnosti, které bychom chtěli dosáhnout. A konečně pak „prezentované já“ s vlastnostmi, které ukazujeme okolí a to, jak chceme, aby nás okolí vnímalo.

Mé „skutečné já“ je zároveň těžké a lehké popsat. Během svého krátkého života jsem prošla pozoruhodným počtem vcelku zásadních uvědomění a změn pohledu na určité věci, takže jsem se ve své vrtkavé hlavičce už dávno přestala orientovat. Patří sem jistě všechny mé vlastnosti a rysy utvářející pak názor na svět i sebe samou, moje zlozvyky a podivnosti a především moje hodnocení všeho výše uvedeného. 

Je tu má výbušnost, kterou se snažím korigovat, můj perfekcionismus, tvrdohlavost, vztah k umění a hudbě, která pro mě znamená víc, než si připouštím, otevřenost, díky které už jsem se nejednou spálila, má láska o obdiv ke koním, mé paradoxní pohrdání lidmi a lidskou rasou vůbec, zarytá odmítavost, spontánnost, možná až příliš často užívaný sarkasmus, docela rozvinutá empatie a ochota pomoct, racionálnost, typický pesimismus, neschopnost čelit problémům, můj chorobný strach z neznámého a ze zklamání druhých a mé chronické výkyvy nálad, které jsem se stále nenaučila ovládat.

„Vnímané já“ se samozřejmě často mění. V tuhle konkrétní chvíli se vnímám jako lehce unavené vytížené dítě, které se na úkor svého duševního pokoje a fyzického zdraví snaží zklamat co nejméně lidí a možná mělo také jít dneska spát o trochu dřív.

Mé „ideální já“ je stejně stálé a nedosažitelné, jako vždy bylo. Vím, že nikdy nebudu ideální a ani nad tím moc nepřemýšlím.Věřím, že ti správní lidé mě vezmou mezi sebe i přes mou vyčnívající nedokonalost.

Tím se dostáváme ke čtvrté a poslední složce mé osobnosti. K „já“, které prezentuji veřejnosti a přátelům. Mezi lidmi jsem většinou živá a veselá. Samozřejmě se někdy projeví mé výše zmíněné změny nálad, které se však snažím především mezi lidmi potlačit či případně skrývat. Zpravidla nechci, aby mě lidi měli za slabou nebo mě snad i litovali, a tak v sobě většinou dusím jakékoliv emoce, které by mohly nějak zneklidnit či obtěžovat lidi, které mám ráda. 

To se mi ale někdy vymyká z rukou."

Mirrors on the ceiling,
The pink champagne on ice, and she said,
"We are all just prisoners here of our own device."
And in the master's chambers
They gathered for the feast,
They stab it with their steely knives,
but they can't kill the beast.

Last thing I remember,
I was running for the door
I had to find the passage
back to the place I was before.
"Relax," said the night man
"We are programed to receive,
You can check out any time you like,
but you can never leave."

- Eagles, Hotel California